Když se nad tím zamyslíme, z historického hlediska tomu není od vynálezu prvního automobilu tak dlouho. RozhodnÄ› jej lze Å™adit mezi ty novÄ›jší vynálezy. AvÅ¡ak navzdory jejich souÄasné popularitÄ›, zpoÄátku osobní vozidla příliÅ¡ důvÄ›ry nevzbuzovaly a trvalo pomÄ›rnÄ› dlouho, než se uchytily.

 

Je pravdou, že lidé jsou ve své podstatÄ› konzervativní, a Äím vÄ›tší je Äeká zmÄ›na, tím hůře ji snášejí. Není tedy divu, že zpoÄátku odmítli akceptovat automobily, když byli celý život zvyklí na konÄ›. NehledÄ› na to, že se na zaÄátku ani automobily neobeÅ¡ly bez problémů.

 

 

Tím prvním byla jejich poruchovost. Ta byla mnohem vyšší než dnes, jak už je u nové technologie zvykem. Koně se tedy jevili jako jistější řešení – u něj jste se nemuseli bát, že se najednou v půli cesty zastaví a už se nerozjede.

 

Dalším problémem byla příliÅ¡ řídká síť Äerpacích stanic. To se pochopitelnÄ› relativnÄ› brzy napravilo, avÅ¡ak ze zaÄátku zkrátka nebylo pomalu kde natankovat. A zase, zastavit se nÄ›kde uprostÅ™ed pustiny jen proto, že nám doÅ¡el benzin, se nikomu nechtÄ›lo. ZvláštÄ› když neexistovaly mobilní telefony, kterými by bylo možné zavolat o pomoc.

 

 

Zapomenout nelze ani na fakt, že tehdejší cesty nebyly uzpůsobeny automobilům, nýbrž koÄárům taženým koňmi. RozhodnÄ› se tedy nejednalo o hladkou, příjemnou jízdu, kterou známe dnes. A jelikož ani pérování nedosahovalo dneÅ¡ních kvalit, lze si pÅ™edstavit, jak taková projížÄka ve voze vypadala.

 

V neposlední Å™adÄ› je nutné zmínit fakt, že byly považovány za nebezpeÄné, neboÅ¥ mohly jet příliÅ¡ rychle. SamozÅ™ejmÄ›, lidé byli tehdy již zvyklí na vlaky, avÅ¡ak řídit sami stroj v takové rychlosti, to bylo nÄ›co naprosto nového. Koneckonců, drožka Äi koÄár tažené konÄ›m obvykle jely maximálnÄ› 20 km/h. Osobní vůz tehdy dokázal vyvinout dvakrát takovou rychlost!

 

Časem se však ukázalo, že automobily jsou zkrátka mnohem lepším a výhodnějším řešením. Jejich obliba stoupala a stoupá dodnes. A zřejmě tomu tak bude i nadále.