Slovem dražší je vyjádřeno to, že jde o větší objem peněz. Běžné půjčky jsou tak do čtvrt milionu, hypotéka je od dvou milionů výše. A ve výsledku jde jen o to, kolik zaplatíte navíc. To jest, půjčíte si tři miliony, ale vrátit musí čtvrt milionu navíc. Dohromady, tedy míněno úroky, poplatky, roční sazby, a tak všelijak. Proto když se to sečte u různých společností, může to někde vyjít tak a jinde jinak. Výsledek asi nebude ani jednou stejný, protože každá společnost má jiné vnitřní sazby. Proto se lidově říká drahá, či naopak levná hypotéka.

V začátku je to však všechno stejné. V každé bance musíte zaplatit za to, že je můžete požádat. A teprve potom se dozvíte, co všechno budete muset přinést. Kolik potvrzení a všeho možného. Základní a stěžejní je pro žadatele ten, kde se potvrdí jeho příjem. Ten se pak bude brát v potaz při výpočtu, zda klient hypotéku dostane nebo nedostane. Ony se totiž také připočítají veškeré výdaje, to znamená za školku, pokud má malé děti, za elektřinu, nájemné a také například splátky za mobil. Zde je nutno přiznat každou pravidelnou měsíční platbu. Nemá smysl něco zatajovat. Jednak byste mohli potom mít skutečně potíže se splácením a jednak, když se to odhalí tak už je to podvod.

Takže pokud platíte telefonnímu operátorovi, musíte to nahlásit a pochopitelně doložit. Tím se ovšem snižuje váš čistý příjem, takže nakonec vyjde, že nemáte na pravidelné splátky, které nejsou nijak nízké a vy žádnou hypotéku nedostanete. Ano, stát se to prostě může. Hypotéka bez dokládání příjmů nic takového nezná, protože se žádné příjmy nezkoumají. Nu a protože se nezkoumají příjmy, nepočítají se ani výdaje. Tady se prostě postupuje drobátko odlišným způsobem. Především jde o to, aby klient hypotéku dostal a pokud možno co nejrychleji. Takže ji po podpisu smlouvy ihned máte, včetně peněz na účtu.