Ani nevíte, jak mÄ› kolikrát Å¡tve, když nedokážu nÄ›co normálnÄ› pochopit! A to je hlavnÄ› to, když se to týká techniky. Já nejsem vůbec technický typ. A Å™eknu vám, že opravdu hodnÄ› mÄ› to mrzí, protože můj partner a také moje maminka jsou oba dva hodnÄ› technicky zruÄní. Vůbec nevím, jak jsem tohle mohla po kom podÄ›dit, i když tedy já neznám svého otce, tak klidnÄ› on mohl být analfabet na techniku a tak podobnÄ›. Jenomže proÄ tohle zrovna musím zdÄ›dit já? Já jsem totiž jeÅ¡tÄ› po své babiÄce zdÄ›dila to, že Å¡ilhám na jedno oko. A je to opravdu hrozné a vadí mi to. Tak jsem si Å™ekla, že alespoň tÅ™eba technice porozumím, jenomže ne.

Tohle je úplný pravý opak. Pokaždé, když mi tÅ™eba můj partner anebo také moje máma nebo i klidnÄ› nÄ›kdo z rodiny, jako například bratr nÄ›co vysvÄ›tlují, tak já tomu rozumím. Ale tÅ™eba za hodinu to už nevím. A natož tÅ™eba druhý den. Mám s tím samé problémy. Takže tÅ™eba když jsem se do Å¡koly tehdy uÄila práci na poÄítaÄi anebo jak tÅ™eba udÄ›lat různé tabulky a tak podobnÄ›, tak jsem to vždycky zapomnÄ›la. Já jsem to tÅ™eba nÄ›jakou dobu opravdu perfektnÄ› umÄ›la, ale jakmile jsem se vyspala, tak jsem už druhý den jsem nic neumÄ›la. Možná to také bylo tím stresem, že když uÄitelka na nás tÅ™eba tlaÄila, abychom spÄ›chali, abychom mÄ›li úkoly a písemky rychle hotové, tak to asi pro mÄ› bylo velice stresující, i když jsem si to tÅ™eba ani nepÅ™ipouÅ¡tÄ›la.

Vždycky jsem chtÄ›la být nejlepší a snažila jsem se, ale nÄ›kdy kolikrát jsem to snažení asi moc pÅ™ehánÄ›la. Protože když se nÄ›kdo opravdu hodnÄ› snaží, tak se mu to vÄ›tÅ¡inou ani nepodaří, protože to tÄ›lo je unavené, má v sobÄ› moc endorfinu a adrenalinu, takže to potom ani mozek nemá Äas zpracovat. Takže si myslím, že tÅ™eba nÄ›kdo ani nemá na techniku tak zvané buňky. NÄ›kdo není technicky zaměřený, takže jednoduÅ¡e se na toho ÄlovÄ›ka nejde ani zlobit. JednoduÅ¡e nÄ›kdo je zruÄnÄ› manuální a nÄ›kdo radÄ›ji myslí hlavou, nejde se na nikoho zlobit, prostÄ› to musíme brát tak, jak to lidé mají.